Jak vznikly koncové měrky

Délka je definována rychlostí světla a v současnosti máme celou řadu nástrojů pro měření délky na základě vlnové délky stabilního laserového paprsku. Přesto se jako praktický standard délky pro kalibrace a ověření používají staré dobré koncové měrky. Snadno se používají, jsou rozměrově stabilní a relativně cenově dostupné. Používají se v laboratořích a firmách po celém světě.

Koncové měrky jsou užitečné zejména pro pravidelnou kontrolu a kalibraci malých měřicích nástrojů, jako jsou mikrometry. Používají je však i výzkumné ústavy pro kalibraci velkých měřicích přístrojů.

Co je koncová měrka?

Koncová měrka není nic jiného než hranol s přesně rovnoběžnými měřicími plochami. Ty jsou vybroušené tak, aby vzdálenost mezi nimi mimořádně odpovídala nominální velikosti vyznačené na hranolu.

V praxi se prodávají sady koncových měrek a každý požadovaný rozměr si můžete složit spojením několika koncových měrek k sobě. Měrky mají přesně opracovaný povrch, takže u sebe drží.

Koncové měrky vznikly ve Švédsku

Koncept sady měřicích bloků, které lze sestavovat k sobě a tím vytvářet různé délky, vynalezl švédský strojník Carl Edvard Johansson už v roce 1896. Podle něj se někdy koncovým měrkám říká Johanssonovy měrky, nebo také hezky česky „Johanssonky“.

Johansson pracoval v továrně na výrobu pušek a před tím, než vynalezl měrky, byla pro kontrolu dílů do pušek používána speciální měřidla vyrobená pro každý díl. Jemu se to zdálo neefektivní, přemýšlel, jak by bylo možné testovat více rozměrů s méně měřidly. Přišel s kombinací 102 měrek.

Dnes koupíte sady o různé velikosti

V současnosti pořídíte sady o různých velikostech. V nabídce Michovský Tools, specialisty na měřicí nástroje, najdete sady koncových měrek s 31, 87 nebo 103 díly. Samozřejmě je možné dodat i jednotlivé koncové měrky. Na závěr ještě nutno podotknout, že se dodávají v různých třídách přesnosti.

Sdílet článek