Válka v Indočíně

Před druhou válkou patřila v koloniálním stavu Indočína Francouzům. Během 2. světové války však byla Indočína v moci Japonců. Po skončení druhé světové války padla Indočína v moc komunismu pod vedením Ho Či Mina, to se však nelíbilo Francii, která si stále dělala na svou bývalou kolonii nároky. Během Indočínské války se utvořily protistrany: Francouzská unie (Francie, Francouzská Indočína, Vietnamský stát, Kambodža a Laos s podporou USA) proti Severnímu Vietnamu a svobodnému Khmeru s podporou Čínské lidové republiky a Sovětského svazu.

Válka v Indočíně
Kdy: 19/12/1945 – 1/8/1954
Protistrany: Francouzská koloniální správa vs. Komunistická liga za nezávislost Vietnamu
Území:Francouzská Indočína

O čem byla Válka v Indočíně:
Francouzi hned na začátku války propustili japonské válečné země, aby je příměli bojovat na jejich straně za znovuzískání Indočíny ve prospěch Francie. Až do listopadu 1945 se podařilo francouzům pokořit jen několik menších měst. Teprve v prosinci téhož roku došlo k přímému střetu Francouzů s komunisty. Vietnamská lidová armáda však v tu dobu neměla kvalitní vojsko, pokoušeli se tedy Francouze porazit tzv. partyzánským tažením, tj. využití členitosti a neprostupnosti terénu.

Spojené státy daly Francii svolení k vytvoření nového „Franouzského vietnamského státu“, aby mohla oficiálně vyzbrojit Národní vietnamskou armádu. Spojené státy sice nepodporovaly kolonialismus, jehož se Francouzi snažili opět dosáhnout, jejich protivníkem však byl Sovětský svaz, jenž poskytoval svou podporu Severnímu Vietnamu – protistraně.

Teprve díky spojenectví SSSR a Číny získal Severní Vietnam potřebnou sílu a zbrojení, čímž poprvé od začátku války mohl konkurovat Francouzské Unii. Tu však na druhé straně velmi podpořila Velká Británie. Francie i napříč britské pomoci však v roce 1952 měla problémy s partyzánskými oddíly protistrany a její tažení podél toku Červené řeky nedopadlo ku prospěchu Francouzů. Naopak, protistrana ještě zesílila své útoky, přenesla těžiště bojů do Laosu a Kambodže, kde Francie přišla o velký počet záložních jednotek.

V tu chvíli se již francouzští občané ve Francii začali obracet proti bojům v Severním Vietnamu, neboť tyto boje měli dopad jak na francouzskou ekonomiku, tak na životy francouzských bojovníků. Generál Navarro se proto rozhodl, že přinutí protistranu k jedinému boji, jenž měl rychle a rozhodně ukončit dosavadní válečné střety. Strana Severního Vietnamu zřejmě přistoupila na Navarrovo naléhání a v roce 1953 došlo k operaci Castor, která znamenala pro francouzské vojsko přesazení válečných oddílů do laoského pohraničí.

(pozn. Válka v Indočíně probíhala současně s válkou v Korei a obě bývají zařazeny mezi „aktivní“ boje tzv. Studené války, která v bližších letech také propukala mezi Sovětským svazem a Spojenými státy, kteří přímo proti sobě aktivně nebojovali, ale podporovali právě své spojence v jednotlivých válkách v různých státech světa.)

Výsledky Války v Indočíně:
Rozhodující bitva u Dien Bien Phu vypukla v březnu 1954. Bylo očekáváno vítězství Francouzů, nicméně před tímto bojem jednotky Viet Minhu posílily a překvapivě tak porazily Francouze. Pro Francii to byla o to krutější porážka, že k ní došlo v předvečer Ženevských mírových jednání. Francouzi museli odejít z Indočíny a vzdát se jí, Viet Minh zvítězil a Vietnam se prozatimně rozdělil.

Sdílet článek

Staňte se naším fanouškem ještě dnes...:-)

K zobrazení prosím klikněte níže.