Noam Chomsky: Vládci USA nemají čisté svědomí

Proč došlo k teroristickým útokům na USA? Jak se do nich promítla imperiální zahraniční politika Spojených států, které byly ostatně vždy ochotny spolupracovat a podporovat nejhroznější diktátory a samy se neštítily krvavé práce? Kde se vzal terorista bin Ládin? Nabízíme vám exkluzivní rozhovor s uznávaným americkým lingvistou a socialistou, sympatizujícím s anarchistickými myšlenkami, Noamem Chomskym, který bývá označován za nejvýznamnějšího kritického myslitele a disidenta současné doby. Noam Chomsky odpovídal bělehradskému rádiu B92.

Proč podle vás k útokům došlo?
Abychom mohli zodpovědět tuto otázku, musíme nejdříve určit pachatele tohoto zločinu. Všeobecně je nicméně uznáváno, že pachatelé pocházejí z oblasti Blízkého východu a že za nimi patrně stojí síť Usámy Bin Ládina, rozsáhlá a složitá organizace, bezpochyby inspirovaná Bin Ládinem, ale nikoli nezbytně jednající pod jeho kontrolou. Dejme tomu, že to je pravda.

Aby byl pečlivý pozorovatel schopen vaši otázku zodpovědět, pokusil by se poté zjistit Bin Ládinovy názory a smýšlení velké škály stoupenců, které má po celé oblasti. O tom všem máme mnoho informací. Bin Ládin poskytl během let mnoho rozhovorů vysoce spolehlivým odborníkům na Blízký východ, zejména nejvýznačnějšímu dopisovateli z tohoto regionu, Robertu Fiskovi (pracujícímu pro londýnský Independent), který má detailní znalost celého regionu i praktické zkušenosti, které nasbíral během desetiletí.

Kdo je to tedy bin Ládin, kde se vzal?
Saudskoarabský milionář Bin Ládin se stal militantním islámským vůdcem během války za vyhnání Rusů z Afghánistánu. Byl jedním z mnoha náboženských fundamentalistických extremistů, rekrutovaných, vyzbrojených a financovaných CIA a jejími spojenci v pákistánských tajných službách s cílem maximálně uškodit Rusům (mnoho analytiků se přitom domnívá, že to pravděpodobně spíše zpomalilo jejich odchod), ačkoli to, jestli on sám byl v přímém kontaktu s CIA, není jasné – a není to ani příliš důležité.

Fakt, že CIA preferovala ty nejfanatičtější a nejkrutější bojovníky, jaké mohla mobilizovat, nepřekvapuje. Konečným cílem bylo „zničit umírněný režim a vytvořit fanatický režim skupin lehkomyslně financovaných Američany“ (jak napsal dopisovatel London Times Simon Jinkins, který rovněž patří mezi odborníky na tuto oblast). Tito „Afghánci“ (jsou tak nazýváni, přičemž však mnozí, právě tak jako Bin Ládin, nejsou z Afghánistánu) prováděli teroristické operace za hranicemi Ruska, ale skončili s nimi poté, co Rusové odešli. Jejich válka nebyla proti Rusku, kterým pohrdali, ale proti ruské okupaci a ruským zločinům proti muslimům.

Svou činnost ovšem „Afghánci“ neukončili. Zapojili se do bosenských muslimských sil ve válkách na Balkáně. USA nic nenamítaly – a stejně tak tolerovaly jejich iránskou podporu, a to ze složitých důvodů, kterými se tu nemusíme věnovat (snad bychom jen měli říci, že zájem o hrozný osud Bosňanů rozhodně nebyl hlavním z nich). „Afghánci“ bojují také proti Rusku v Čečensku a pravděpodobně jsou zapojeni do spáchání teroristických útoků v Moskvě a jinde na ruském území.

Proč se však bin Ládin nakonec obrátil proti Americe?
Bin Ládin a jeho „Afghánci“ se obrátili proti USA roku 1990, když si Amerika vytvořila stálé základny v Saudské Arábii – z jejich pohledu to byl protějšek ruské okupaci Afghánistánu, ale mnohem významnější – kvůli zvláštnímu statutu Saudské Arábie jako ochránkyně nejposvátnějších svatyň. Bin Ládin se také ostře staví proti zkorumpovaným a represivním režimům v oblasti, které označuje za „neislámské“, a to včetně saudskoarabského režimu, který je nejextrémnějším islámským fundamentalistickým režimem na světě kromě Talibanu a který je rovněž blízkým spojencem USA už od svých počátků.

Bin Ládin pohrdá USA pro jejich podporu těmto režimům. Jako jiní v oblasti je také on rozhořčen dlouhotrvající podporou USA izraelské brutální vojenské okupaci, která nyní trvá už 35 let. Jedná se o rozhodující diplomatickou, vojenskou a ekonomickou intervenci, kterou Washington podporuje zabíjení, řadu let trvající kruté a ničivé obležení, každodenní ponížení, jemuž jsou Palestinci podrobováni. Touto intervencí Washington podporuje rovněž rozšiřující se osidlování navržené k přeměně okupovaných území na kantony podobné Bantustánu a převzetí kontroly nad jejich zdroji a hrubé porušování Ženevských konvencí a jiné činy, které jsou pokládány za zločiny ve většině světa krom Spojených států – které za ně mají hlavní zodpovědnost. A jako jiní lidé také bin Ládin porovnává oddanou podporu Washingtonu těmto zločinům s deset let trvající politikou USA a Británie proti civilní populaci v Iráku, politikou, která tam zpustošila společnost a zapříčinila stovky tisíc úmrtí, zatímco ještě více posílila Saddáma Husseina – který byl ostatně oblíbeným přítelem a spojencem USA a Británie v době, kdy páchal svá nejhorší zvěrstva, včetně plynování Kurdů. Jako jiní lidé v tomto regionu si i on řadu věcí pamatuje, ačkoli západ by dal přednost zapomínání faktů.

Jak velkou oporu mají v této oblasti podobné názory? Myslíte si, že právě ony stály za teroristickými útoky v USA?
Tyto pocity jsou sdíleny širokými vrstvami. Wall Street Journal publikoval 14. září průzkum mínění privilegovaných muslimů v oblasti Zálivu (bankéřů, profesionálů, obchodníků s blízkými vztahy k USA). V mnohém vyjadřovali stejné názory: zášť vůči americké politice podpory izraelských zločinů a politice mnohaletého blokování mezinárodního konsensu o diplomatickém řešení, která po mnoho let, zatímco devastuje iráckou občanskou společnost, podporuje kruté a represivní antidemokratické režimy po celém regionu a vnucuje bariéry proti ekonomickému rozvoji „posilováním utlačovatelských režimů“.

Mezi velkou většinou lidí trpících neskutečnou chudobou a útlakem jsou podobné pocity daleko ostřejší a jsou zdrojem zuřivosti a zoufalství, které vedly k sebevražedným bombovým útokům. Ti, kdo mají zájem o fakta, toto chápou.

USA a mnoho jiných exponentů na západě však dává přednost verzi, která uklidňuje. Abychom citovali vůdčí analýzu z New York Times z 16. září: podle ní dali pachatelé činu najevo „zášť vůči hodnotám uznávaným na západě, jako je svoboda, tolerance, prosperita, náboženský pluralismus a všeobecné volební právo“. Činy USA jsou vedlejší, a proto není třeba, aby byly vůbec zmíněny. (Serge Schmemann).

Jaké následky budou mít útoky na vnitřní politiku USA a na to, jak USA nahlížejí samy na sebe?
Americká politika už byla oficiálně vyhlášena. Světu je nabídnuta „tvrdá volba“: přidejte se k nám, nebo „čelte jisté vyhlídce smrti a zničení“. Kongres schválil užití síly proti jakýmkoli zemím či jednotlivcům, o nichž prezident prohlásí, že byli zapojeni do útoků.

To je doktrína, kterou by každý, kdo ji teď podporuje, jinak označil za ultra-kriminální. To lze jednoduše dokázat.

Stačí se jednoduše zeptat, jak by stejní lidé reagovali, kdyby stejnou doktrínu přijala Nikaragua poté, co USA zamítly nařízení Světového soudu ukončit jejich „neoprávněné užití síly“ proti Nikaragui a vetovaly rezoluci Rady bezpečnosti vyzývající všechny státy dodržovat mezinárodní právo. A tento teroristický útok byl přitom dokonce mnohem těžší a ničivější než zvěrstvo z 11. září.

Očekáváte, že USA zásadním způsobem změní svou politiku ke zbytku světa?
První odpovědí bylo volání po zintenzivnění politiky, která vedla ke vzteku a zášti, které jsou základem podpory teroristického útoku, a k intenzivnějšímu provádění agendy, kterou prosazují ty nejtvrdší elementy ve vedení země: součástí této agendy je vzrůstající militarizace, domácí reglementace, útok na sociální programy. To vše šlo očekávat. Řekněme to znovu: teroristické útoky a eskalující kruh násilí, které tyto útoky často zplodí, mají sklon posilovat autoritu a prestiž těch nejkrutějších a nejrepresivnějších elementů ve společnosti. Tomuto kurzu se však nemusíme podřizovat.

Pro prvotním šoku přišel strach z toho, jaká bude americká odpověď. Máte obavy i vy?
Z pravděpodobné reakce – té, která už byla ohlášena a která patrně odpovídá Bin Ládinovým modlitbám – by měla mít obavy každá příčetná osoba. Touto reakcí je vysoce pravděpodobná eskalace kruhu násilí, která by proběhla známým způsobem, v tomto případě však v mnohem větším rozsahu.

USA už požádaly Pákistán, aby přerušil potravinové a další dodávky, které drží přinejmenším některé ze strádajících a trpících Afghánců naživu. Bude-li tento požadavek splněn, zemře nevyčíslený počet lidí, kteří nemají ani ten nejmenší vztah k terorismu. Možná to budou miliony. Rád bych to zopakoval: USA požádalo Pákistán, aby zabil možná milióny lidí, kteří jsou sami oběťmi Talibanu. To nemá nic co dělat s odvetou. To je na ještě daleko nižší morální úrovni než ona.

Význam toho je ještě zvýšen tím, že to bylo proneseno jen mimochodem, bez žádného komentáře. A patrně se o tom bude jen sotva informovat. Pozorujeme-li reakce na tento požadavek, poučíme se o převládající intelektuální kultuře na západě. Domnívám se, že z rozumných důvodů můžeme být přesvědčeni, že pokud by americká populace měla i to nejmenší ponětí o tom, co se děje jejím jménem, byla by zcela zděšena.

Je poučné zkusit najít historické precedenty. Pokud Pákistán nevyhoví tomuto a jiným požadavkům USA, může klidně přejít pod jeho přímý útok – s nepředvídatelnými následky. Pokud se Pákistán podrobí požadavkům USA, není nemožné, že bude jeho vláda svržena silami v mnohém podobnými Talibanu. Silami, které by v tomto případě získaly jaderné zbraně. To by mohlo mít následky na celou oblast, včetně států produkujících ropu. Nyní zvažujeme možnost války, která toho může zničit mnoho z lidské společnosti.

Dokonce i když se takové varianty neuskuteční, je pravděpodobné, že útok na Afghánistán bude mít velký dopad, který také předpokládá většina analytiků: získá mnoho lidí pro podporu Bin Ládina, který v takový útok doufá. I kdyby byl zabit, bude to znamenat jen malý rozdíl. Jeho hlas bude slyšet na kazetách, které jsou šířeny po celém islámském světě, a bude pravděpodobně uctíván jako mučedník, inspirující ostatní. Stojí za to mít na paměti, že jeden sebevražedný bombový útok – nákladní auto řízené tak, aby nabouralo do vojenské základny USA – vytlačil hlavní světovou vojenskou mocnost před dvaceti lety z Libanonu. Příležitosti pro takové útoky jsou nekonečné. A sebevražedným útokům se velmi těžko předchází.

„Svět nebude po 11. září 2001 nikdy stejný.“ Myslíte si to také?
Příšerné teroristické útoky z úterý jsou něčím dosti novým ve světových událostech. Nikoli svým rozsahem a charakterem, ale svým cílem. Pro USA to je poprvé od války roku 1812, kdy je jejich území napadeno, a to i pokud počítáme pouhé hrozby. Bývaly napadeny jejich kolonie, ale ne samotné státní území.

Během těchto let USA prakticky vyhladily původní obyvatelstvo, dobyly polovinu Mexika, násilně intervenovaly v okolních oblastech, dobyly Havaj a Filipíny (přičemž zabily stovky tisíc Filipínců) a zejména v minulém půlstoletí rozšířily toto použití síly takřka na celý svět. Počet obětí je ohromný.

Teď byly poprvé zbraně namířeny na opačnou stranu. To samé platí, a to ještě dramatičtěji, pro Evropu. Evropa sice trpěla vražedným ničením (to ale bylo způsobeno jejími vnitřními válkami), zatím však dobývala většinu světa s extrémní brutalitou. Se vzácnými výjimkami (např. IRA v Anglii) na ni neútočily její oběti odjinud. Je proto přirozené, že NATO bude jednotně podporovat USA; stovky let imperiálního násilí mají enormní dopad na intelektuální a morální kulturu. Je správné říct, že je to nová událost ve světových dějinách – bohužel ne rozsahem ukrutnosti, ale svým cílem.

Jak se západ rozhodne reagovat, je věc krajní důležitosti. Jestliže si bohatí a mocní zvolí cestu pokračování ve svých staletých tradicích a sáhnou k extrémnímu násilí, přispějí k eskalaci kruhu násilí ve známé dynamice s dlouhodobými následky, které by mohly být přímo děsivé. To ovšem není rozhodně něco, co by nešlo odvrátit. Vyburcovaná veřejnost ve svobodnějších a demokratičtějších společnostech může nasměrovat politiku na mnohem lidštější a čestnější cestu.

S cílem učinit překlad rozhovoru čtivější a přístupnější pro čtenáře, jsme Chomského odpovědi rozdělili několika otázkami, oddělili odstavci a nepatrně zkrátili.

Foto: „Chomsky“ od Duncan Rawlinson – http://flickr.com/photos/thelastminute/97182354/in/set-72057594061270615/. Licencováno pod CC BY 2.0 via Wikimedia Commons – http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chomsky.jpg#/media/File:Chomsky.jpg