Koučing aneb Šarlatánství ve vědeckém hávu

Když jsem o tom četl poprvé, domníval jsem se, že jde o aprílový žert nebo něco podobného – celé mně to totiž přišlo natolik stupidní, až se to zdálo být nemožné. Ano, zdálo, ovšem (jak známo) zdání někdy klame a tak tomu bylo i v tomto případě. Zkrátka – nešlo o novinářskou kachnu či kanadský nebo nějaký jiný žertík, ale o nový, naprosto vážně pojímaný a praktikovaný fenomén – koučink!

O co tady jde? Stručně řečeno o výborný nápad, jak tahat z důvěřivých lidí peníze pod pláštíkem vznešených a laikovi celkem libě znějících frází, které celému tomuto podniku dodávají punc serióznosti a dokonce snad i vědeckosti. Doba se mění a s ní logicky i způsoby, jak se celkem pohodlně a bez větší námahy dostat k penězům. Astrologie, hádání z ruky, věštkyně, kartářky? Nenechte se vysmát, to je dnes už minulost! Pojďte s dobou a svěřujte se se svými problémy opravdovým odborníkům – ať žije koučink!

Koučink provozuje (jedná-li se o muže) kouč, žena pak je koučka. Kouč je vlastně anglický výraz pro trenéra, ale uznejte sami – trenér, trenérka, trénování… to nezní nijak vznešeně, o vědeckosti ani nemluvě. To kouč, koučka, koučování – to je jiné kafe! Takže:

Nějaký člověk (tedy kouč, koučka) vám nejdříve namluví, že jste totálně nemožné individuum: Neumíte hospodařit s penězi, hádáte se s manželkou kvůli blbostem, máte problémy v zaměstnání, jejichž příčina tkví ve vaší nekomunikativnosti, antikreativnosti, nedostatku osobní vyzrálosti nebo v nízkém sebevědomí, jste trémista, bázlivý slaboch či naopak výbušný cholerik, jste melancholik, sangvinik, flegmatik… zkrátka, jste úplná nula. A protože se logicky ze svých problémů nejste schopen vyhrabat sám, potřebujete někoho, kdo vás z vaší bryndy vytáhne za vás – potřebujete kouče, který vás bude koučovat. Každý z nás má zajisté nějaké osobní trable nebo povahové rysy, kterými se nemůže pyšnit a tak leckdo při této mediální masáži znejistí a řekne si – ano, jsem nesmělý (cholerický, neasertivní, pesimistický, přehnaně optimistický, nezdravě sebevědomý, konfliktní, antiflexibilní…) a asi opravdu potřebuji někoho, s kým bych si o tom promluvil, komu bych se mohl svěřit, kdo by mě… koučoval.

Dlužno poznamenat, že kouči (nebo koučové?!) a koučky mají jednu velkou výhodu – jejich klienti o koučinkových metodách nikdy s nikým nemluví. Je to pochopitelné – kdo se např. v kruhu svých přátel či známých bude chlubit tím, že je hlupák, který neumí to nebo ono a proto hledá pomoc, kde se dá? Jako člověk před ostatními tají např. návštěvy u kartářky, protože se stydí za svoji pověrčivost, tak i to, že se dal do služeb kouče, si nechává každý raději pro sebe.

A co tedy kouči a koučky konkrétně dělají? No přece – koučují! Představit si pod tím můžeme cokoli, vždycky však jde (navzdory různosti používaných metod) o jedno a to samé – totiž o udělování banálních rad, majících za účel „osobnostní růst“ klienta a o „vědecké“ přednášky na téma „zaručeně nejmodernějších poznatků z oblasti vývojové psychologie, antropologie, behaviorální terapie…“, přičemž nezanedbatelnou roli hraje i svérázně aplikovaná metoda cukru a biče – klientovi se neustále předhazuje, jak je nemožný a neschopný, občas se ale poznamená, že „jde nahoru“ a „osobnostně roste“. Přínos těchto „lekcí“ je pro koučovaného pochopitelně nulový, pokud ne přímo záporný. Když se takovýto nešťastník po několika koučinkových seancích nad sebou zamyslí, má dojem, že je hloupější, než byl předtím. S tím rozdílem, že nyní musí řešit další problém, totiž ten, jak vystačit s penězi do příští výplaty, protože koučink není právě laciná záležitost…

Přátelé, spoléhejme se na svůj zdravý selský rozum! Ten nám říká, že naše problémy za nás nikdo nevyřeší, že se ze svých kaší musíme vylízávat sami. Nevěřme na jednoduchá řešení ani na složité procedury. A hlavně – nenechávejme sebou koučovat!