Španělský rozpočtový deficit se sedm měsíců poté, co vláda zahájila úsporná opatření, zmenšil v ročním porovnání o 48 procent. Uvedlo to ministerstvo ekonomiky.
Navzdory úsporným opatřením jeho socialistické vlády se řecký premiér George Papandreou stále těší silné podpoře. Výzkum veřejného mínění pro řeckou televizi Mega ukázal, že jej podporuje 49,6 procenta obyvatel.
Ekonomický růst Japonska v posledním čtvrtletí výrazně oslabil. Mezi dubnem a červnem hrubý domácí produkt rostl jen tempem 0,1 procenta. Mnohem méně, než se očekávalo.
Americká finanční krize v otázkách a odpovědích (I.)
Na moment přerušíme seriál o klimatických změnách. Ekonomický analytik Adhip Chaudhuri z Kataru totiž pro server Al Jazeera shrnul pozadí současné finanční krize: kdo za ni tedy může a proč k ní došlo? A to jsou otázky, které dnešní svět velmi pálí.
Co se ve finančním sektoru USA děje?
Za 29 miliard dolarů zachránila Federální rezervní banka (Fed, centrální bankovní systém) investiční banku Bear Stearns a americká vláda od té doby převzala obry na poli domácích hypoték Fannie Mae a Freddie Mac, za cenu, za níž daňoví poplatníci potenciálně zaplatí 200 miliard dolarů. Jenže neklid na finančních trzích pokračoval i poté.
Ctihodná Lehman Brothers, jedna z největších a nejstarších investičních bank, vyhlásila bankrot. Prvoligové pojišťovací společnosti AIG, v USA největší, se dostalo od Fed půjčky 85 miliard dolarů – a poté byla převzata americkou vládou. Obrovská makléřská společnost Merrill Lunch byla převzata Bank of America. Morgan Stanley, další investiční blue-chip banka, bude pravděpodobně převzata komerční bankou. Goldman Sachs, jiná blue-chip banka, byla bita na burze. A na kraji kolapsu nakonec balancuje i největší spořitelna Washington Mutual.
Tak znějí titulky. Za nimi se skrývá 117 bank, které jsou na seznamu bank „v problémech“, který vede Federal Deposit Insurance Corporation. Kromě toho peněžní trh poprvé ohlásil, že jednotková hodnota jeho aktiv už není jeden dolar, ale jen 97 centů.
V době, kdy tento článek vznikal, zahrnovala výpomoc ohlášená americkou vládou, pojišťovací fond s 50 miliardami dolarů na ochranu vkladů domácností v peněžních fondech.
Co takový neklid způsobilo? Je to nějaká nová příčina, nebo se jedná pořád o onu starou krizi hypoték?
Jde o téhož viníka: kolaps trhu s nemovitostmi. Od roku 2002 do roku 2005 dělali půjčovatelé hypoték špatné smlouvy, smlouvy na půjčky, které majitelé domů nemohli splácet (poté, co uplynula velmi „vlídná“ počáteční fáze splácení).
Od té doby došlo k milionům případům nesplácení, které vedly k zabavování domů. Pokud jde o finanční krizi, americká vláda neudělala nic, aby tento problém zastavila tam, kde se skutečně odehrával, to znamená na úrovni vlastníků domů.
Začarovaný kruh pokračoval propadem cen nemovitostí. Nesplácení a exekuce se během posledních měsíců šířily daleko za hranice majitelů domů ze střední a nižší střední třídy. Ti, co nesplácejí půjčky, jsou dlužníci ze standardní kategorie „prime“, nikoli z „podřadné“ skupiny subprime. Tito vypůjčovatelé jsou, pokud jde o finance, inteligentní, protože s tím, jak cena domů klesá pod jejich nezaplacené hypotéky, domy opouštějí. Tito majetní dlužníci se dostávají do exekucí nikoli kvůli svým vlastním domům, ale kvůli druhým, třetím či čtvrtým nemovitostem, které vlastní. Exekuce se proto nijak nepříznivě nedotknou klasifikace jejich úvěrové spolehlivosti a nedělají z nich bezdomovce. Nesplácení úvěrů tedy dále roste.
Proč jsou v takových problémech investiční banky?
Překročily hranice, které měly vymezeny. Investiční banky bývaly čistě finančními zprostředkovateli. Firmy jako například Lehman Brothers uzavřou dohodu s klientem, například americkou vládou, a poté distribuují cenné papíry dál, svým jiným klientům, například, řekněme, státnímu penzijnímu fondu Kalifornie. Investiční banky neshromažďovaly aktiva, jako jsou například cenné papíry americké vlády, kvůli výdělku.
Jejich výdělky byly založeny na rozdílu mezi cenou, kterou zaplatily americké vládě, a cenou, kterou účtovaly, v našem případě, státnímu penzijnímu fondu Kalifornie, plus na poplatkách, které účtovaly oběma svým klientům.
Výdělečná aktiva začaly investiční banky jako Lehman Brothers a Morgan Stanley hromadit teprve nedávno. A jaká konkrétně? Nakupovaly spousty hypotečních záruk s cílem investic pro sebe samotné!
Vzhledem k tomu, že byly, pokud jde o občanskou hypoteční sféru, nováčky, skončily s nesmírným podílem špatných hypoték (v porovnání s mazáky jako Fannie Mae a Freddie Mac). A co je ještě důležitější, za své hypoteční jistiny platily tak, že si půjčovaly z trhu s cennými papíry.
Na konci roku 2007 měla Lehman Brothers v aktivech 700 miliard dolarů proti kapitálové rezervě pouhých 23 miliard dolarů. Jinými slovy, spekulovali na zisk s vypůjčenými zisky v poměru 30:1, což je míra tak vysoká, že si zaslouží být nazvána téměř nezodpovědná. Když jejich aktiva přestala přinášet kvůli nesplácení hypoték očekávané příjmy, začaly mít problémy se splácením svých vlastních finančních závazků. Nakonec short-sellers přivedli, když začali vnímat, že tyhle instituce mají problém, ceny svých akcií na směšně nízkou míru.
Vyjasňuje se teď, že některé hedge fondy se na finanční instituce, o nichž je řeč, zaměřovaly a prodávaly jim své spekulativní cenné papíry. Spekulanti „přestřelovali“ oběma způsoby, v momentu boomu vytvářeli bubliny a v momentu poklesu sráželi firmy, a dokonce i státy, k zemi.
Metody, které si short-sellers osvojili, vedly k velmi ničivým výsledkům. Ve čtvrtek 18 září londýnská burza zakázala short-selling akcií finančních institucí a v pátek 19. září ji následovala newyorská burza, ale jen po dobu dvou týdnů.
Na moment přerušíme seriál o klimatických změnách. Ekonomický analytik Adhip Chaudhuri z Kataru totiž pro server Al Jazeera shrnul pozadí současné finanční krize: kdo za ni tedy může a proč k ní došlo? A to jsou otázky, které dnešní svět velmi pálí.
